Archiv autora: Marek

Chlebíčky

Chlebíčky Dlouho jsme zvažovali téma klauniády a přemýšleli jsme, co bude bavit kluka, kterému je 8 let, jehož prognóza je opravdu špatná a smutná a kluk sám je introvert. Sedí a leží v posteli a moc se nemůže hýbat ani mluvit… Řekli jsme si, že budeme na návštěvě dělat něco normálního a přirozeného, a tak jsme zvolili téma ryze návštěvní – příprava chlebíčků.  Nakoupili jsme vše potřebné a vyrazili za Ondrou. V pokojíku na nás čekala maminka, babička s Ondrou a tři jeho sestry. Role jsem si nastavily tak, že doktor Vemeno se razantně chopil přípravy chlebíčků a jeho pomocnice Kiki Kyslíková, posedlá čistotou, stále vše likvidovala a oplachovala, zejména pak plátky veky.  Vemeno krájel chlebíčky na koleni, zatímco Kiki měla přednášku o tom, jak chlebíček je základ stolování a estetiky a jeden plátek musí být jako druhý. Ondra ležel v posteli a měl zavřené oči. Nespal, ale dával si prostě na čas, kdy nás vezme na vědomí. Vemeno a Kiki začali klaunovat s mamkou, babičkou a po očku sledovali Ondru, jak reaguje. Nikdo z nás Ondru nenutil,aby na nás reagoval…nikdo neříkal takové to – tak se směj, otevři oči, bav se, vždyť přišli za tebou…My jsme Ondru brali lehce do hry, tak, aby pochopil, že jej vnímáme, něco jsme mu přinesli, ale nutit jej nebudeme. A bylo to skvělé – klaunovali jsme kolem Ondrovy postele. Sestry a maminka seděly v Ondrově posteli, babička s nejmladší sestrou na klíně u postele na židli. Nejprve jsme vytáhli chlebíčky a „šáňo“, uvedli jsme, co budeme dělat, aby jsme je nevyděsili a začali blbnout s kelímkama. Ondra si najednou v postýlce sednul a přirozeně, jakoby nic. A my jsme pokračovali dál s i Ondrou a hlavně pro něj… Nádhera!!! No, pak se vše točilo kolem chlebíčků nebo se ozdobil dort šlehačkou…Ondra se po asi 30 minutách odpojil, lehnul si a zavřel oči. Byl unavený. Začali jsme balit a končit. Ondra byl celou naši návštěvu velmi statečný a my se s ním a rodinou rozloučili, předali dobroty a zase klaunsky odcházeli…takže sestup po schodech…horolezecký, obouvání nesprávných bot, neschopnost dobře vyjet autem… Na konci návštěvy jsme cítili radost, velké vyčerpání, ale i pocit smysluplnosti pro Ondru. I pro sestry, maminku a babičku. Maminka nás vyprovázela, a v tom stisknutí ruky, pevném pohledu a jediném Děkuji bylo vše. Tereza Vilišová, zdravotní klaunka Kiki Kyslíková, o návštěvě v rámci programu Přezůvky máme!