Bankovní lupič

ostravakolečko

Mají na obličeji roušku a tak trochu tím připomínají bankovní lupiče. V nemocnici na onkologii děti rouška chrání. Nevidíte však jejich tvář a mimika mizí. Jsou jen oči a hlas. A tenhle tříletý drobek ani moc nemluvil a jen se díval. Oči byly trochu ustrašené a hadiček v sobě měl nastrkáno dost. Nevěděl, jestli věřit právě nám, divným doktorům. Pracoval jsem s ním sám, s kolegou jsme se dohodli, že to tak bude lepší. Byl moc malý na dva velké klauny.

A tak sedím na bobku vedle jeho postele a klukovi se představa, že je bankovním lupičem, líbí. Čekám na trochu smíchu, to je takové platidlo pro klauny. A tak nakonec, po chvíli snažení a pečlivého odečítání z očí malého pacienta, se mi podaří ho rozesmát. 

Jooooo, nakopnul jsem zlatou žílu a teď ji musím udržet! Dělám proto různé variace na situaci, která se klukovi líbí a funguje to. Hurááá, k jeho usměvavým očím se přidal zvuk smíchu. A já tomu malému „bankovnímu lupiči“ kradu jeho smích a kluka to baví.

Po chvilce jeho smíchu se mohu konečně postavit na ztuhlé nohy. Vracím se ke kolegovi zdravotnímu klaunovi, který mě z povzdálí nenápadně doprovázel na ukulele. Mrkneme na sebe. Dobrý, povedlo se! Odcházíme na další pokoj. Když se otočím, tak se ještě naposled potkám s očima toho usměvavého „bankovního lupiče“.

Zdravotní klaun Petr Liška – Prof. Dr. Archibald

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>