sestra Sváťa Slívová

Barbora Hubáčková
“Klaun je být plně přítomen. Se všemi svými odulostmi, puklinami, výčnělky, hlubinami i vrtochy a dovolit ostatním, aby je spolu s ním sledovali, objevovali, užili.”

Klaunské jméno

Sváťa Slívová

Vzdělání 

Speciální pedagogika

Kdo je Sváťa Slívová?

Sváťa ve svém rodném listě, který nemá, nemá napsáno své celé jméno Svatopluka Slívová. Je to jméno krásné, to ona ví, nicméně nerada ho slyší, protože Svatopluko na ní volají kolegové, když něco ztropí, zkazí, zlumpačí nebo zomyluje. Zato má velmi ráda, když se jí říká Svatuško, Svátěnko či Svati. Tak jí kolegové říkají, když se jí něco vyvede, povede nebo aspoň moc nezkazí. Je plná energie, ale jelikož už je dospělá, umí se ovládat. Většinou. Má krásnou tvář plnou zubů a očí a velmi ráda se zdobí. V rámci své lékařské, tedy sesterské spíše, praxe se snaží všem se vším pomoci. Nejlépe hned a úplně a ještě trochu víc. 

Kdo je Barbora Hubáčková?

Barbora má ráda tanec, hudbu, cesty, chůzi, jídlo, lidi, šití. Její velkou radostí vždycky byla tvorba. Její oblíbení umělci jsou umělci akční. Především pak ti, kteří pracují s podněty všedního dne. Mění dlažební kostky za kvítí nebo kusy koberce, takové to umění s myšlenkou. Vystudovala Speciální pedagogiku a pracovala s lidmi s autismem. Zajímá jí jak tenká hranice je mezi lidmi různých skupin a jak se s ní dá pomocí umění pracovat. V současné době je z velké části sebe především máma. Na klaunování ji baví všecko. Ty chvíle, kdy zkoumá svého klauna, objevuje ho a poznává. Ta chvíle, kdy jako Sváťa vchází do nemocnice a po boku svých kolegů vyráží na vizitu. Ta chvíle, kdy to cinkne a člověk, velký, nebo malý, nebo tlustý, nebo chlupatý, nebo jakýkoli, se rozesměje. Pro Báru, je práce klauna zkrátka nejlepší na světě!