Newsletter

2026 Newsletter

Srpen

Kde je smích, je i naděje.

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a za chvíli se děti znovu vrátí do školních lavic. Pro některé ale letošní léto i návrat do běžného režimu vypadají úplně jinak – místo výletů, táborů a setkávání s kamarády tráví čas v nemocnici. Právě pro děti, kterým jsou tyhle běžné radosti na čas odepřeny, jsou tu Zdravotní klauni.

KDYŽ SE OBJEVÍ ANTONÍN A JULČA, STAROSTI MAJÍ PAUZU

„Dobrý den,
moc děkujeme za dnešní rozveselení v nemocnici Most. Dlouho jsem se takhle nezasmála. Syn je z předešlé noci po operaci pravé ruky a bylo moc hezké vidět ho se zase smát ????. Alespoň na chvilku přišel na jiné myšlenky ????. Děkuji Vám moc ????. Jste úžasní ????????.“

Maminka Míša a Pavlík

Doktor Antonín Beránek, sestra Julča Fáčová a Pavlík

Díky Vaší podpoře se směje zase o něco víc nemocných dětí! Radost od Vás jim v srpnu začaly doručovat dvě nové Zdravotní klaunky doktorka Lída Tetřevová a MUDr. Jindřiška Zatřepálková. Zajímá Vás, kdo za zmatkářkou s podpatky a lehce přemotivovanou aspirantkou na primářku stojí a co je na klaunování nejvíce baví?

Seznamte se s novými klaunkami

JAK HRAVOST POMÁHÁ LÉČIT BOLAVOU DUŠI

Poslední letní zastávkou Cirkusu Paciento je dětská psychiatrická klinika ve FN Motol v Praze. Zdravotní klauni každý den učí skupinu dětí zábavným dovednostem, aby v nich probudili zájem. Celou dobu také dbají na to, aby mezi dětmi vládly přátelské vztahy, aby se vzájemně povzbuzovaly a fandily si. Děti se do přípravy zapojují, samy si vymýšlejí různá čísla, kouzla a choreografie. Kromě smysluplně stráveného času pak při představení zažijí úspěch a potlesk, což je pro ně nesmírně důležité.

Za dětskými pacienty sem chodíme na pravidelné návštěvy každý týden a těší nás, že si přínosu naší práce cení i zdejší zdravotnický personál:

„Jsme velice rádi, že k nám Cirkus Paciento přijíždí téměř každý rok. A všichni Zdravotní klauni, kteří se tomu věnují, jsou moc šikovní. Není žádný problém se s nimi domluvit. Přizpůsobí se potřebám dětí a oddělení. S dětmi tráví podle počasí čas na zahradě nebo v herně, kam za nimi naši lékaři docházejí na vizitu, aby se děti nemusely sem a tam vracet. A děti to velice baví.“

Bc. Hana Pešanová, staniční sestra
Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol

Cirkusy Paciento na dětských psychiatrických odděleních se v letošním roce uskutečňují za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky. Děkujeme.

NOVĚ NÁS MŮŽETE PODPOŘIT I NA VEŘEJNOSTI

Od července můžete potkat naše fundraisery na veřejných prostranstvích v Praze. Hlavním cílem osobního kontaktu na veřejných místech je šířit osvětu o naší činnosti a seznámit se Zdravotním klaunem ty, kteří ho ještě neznají.

Naše kolegyně nebo kolegy velmi dobře poznáte podle bílých triček s logem Zdravotního klauna a visačky se jménem, fotografií a osobním ID.
Na místě nevybíráme žádnou hotovost ani neprodáváme reklamní předměty nebo cokoli dalšího. Jsme tam pro každého, koho naše mise zajímá, a s úsměvem podáváme informace a odpovídáme na otázky.
Veřejnost má možnost přímo na místě podpořit tolik potřebný smích v nemocnicích prostřednictvím trvalého příkazu.

Pilotní projekt jsme spustili ve spolupráci s agenturou Konektor a organizacemi Lékaři bez hranic a Darujme.cz. Více se dozvíte zde.

Potkali jste nás? Dejte nám vědět v odpovědi na tento e-mail. Děkujeme.

LETNÍ VÍKEND NA LETNÉ

Děkujeme všem, kteří se o víkendu zastavili v klaunské ambulanci na festivalu Letní Letná v Praze. Zažili jsme společně dva horké dny plné smíchu, neutuchající dětské hravosti a inspirace!

Velké poděkování patří organizátorům festivalu Letní Letná za podporu a možnost být už pojednácté součástí tak krásného projektu!

P.S. Festival Letní Letná pokračuje dál, pokud se na představení teprve chystáte, můžete nás podpořit při nákupu vstupenek – přímo v košíku přispějete na činnost Zdravotních klaunů. Děkujeme.

KAŽDÝ ŽETON SE POČÍTÁ

Až do 6. září můžete podpořit projekty Zdravotního klauna v grantovém programu společnosti Tesco – Správný start. Za každý svůj nákup v Tesco (neplatí pro Tesco on-line nákupy) obdržíte 1 hlasovací žeton, který následně vhodíte do hlasovacího boxu u pokladní zóny, a tím dáte svůj hlas projektu, který je vašemu srdci nejbližší. Více informací naleznete zde . Děkujeme!

Přejeme Vám příjemný konec léta!

Kateřina Slámová Kubešová, ředitelka

Líbí se vám práce Zdravotních klaunů? Podpořte naši smíchuplnou misi darem či sdílením.

Červenec

Kde je smích, je i naděje.

Prázdniny patří výletům, zmrzlině, koupání i večerům pod stanem. Jenže ne všechny děti můžou léto trávit venku. Pro ty, které zůstávají v nemocnici, jsou tu i během prázdnin Zdravotní klauni. Přinášejí smích, fantazii a chvíle, kdy se nemoc na okamžik ocitne až na druhém místě.

ŠAPITÓ PLNÉ RADOSTI

Minulý týden jsme strávili s dětmi v Cirkusu Paciento ve FN Olomouc. Mezi malými kouzelníky byl i Mára a v obecenstvu mu fandila maminka Eliška. Oba si čas strávený v cirkusovém šapitó moc užili a poslali nám krásnou zpětnou vazbu. Děkujeme!

„Děkujeme. Zase♥️. Před půl rokem jsme o Máru malém přišli. Teď jsme dorazili na tábor. Radost, smích, štěstí... znáte to dobře! Milujeme každého, kdo prošel naším životem (teď myslím přímo Zdravotní klauny). Všichni jsou tak neskutečně boží! Díky za to ♥️♥️♥️.“

Maminka Eliška a Mára

Díky Vaší podpoře právě tento týden zažívají velké dobrodružství s Cirkusem Paciento děti v Novém Jičíně. Ve spolupráci s hospicem Strom Života tu Zdravotní klauni připravili týdenní program pro děti, které ztratily ve svém životě někoho ze svých blízkých.

Podívejte se na video, které pro Vás natočily!

Podívat se na video od dětí

MÁME RÁDI KOUŘÍLKOVY

Báječní bráchové Kubík a Karlík Kouřílkovi si s klauny padli do oka. Společně prošli celou Kubíkovou léčbou, zelenou bábovkou oslavili jeho narozeniny a prožili úžasný týden s Cirkusem Paciento. Vrchní sestra Žofie Užvaněná a doktor Květoslav Hrdlička za nimi málem letěli i do Bostonu, kde byl Kuba na náročné operaci.

„Vítejte doma, kamarádi naši stateční!“ přivítal je po návratu na letišti doktor Hrdlička za všechny Zdravotní klauny. Pozítří má Kubík svátek a Žofie jemu i celé rodině složila oslavnou rychlopíseň: „Je to jasné, každý to ví, máme rádi Kouřílkovy!“.

Nejde ale o první písničku pro Kubíka! Přečtěte si na našem webu o historicky první písničce, začátku přátelství Kubíka se Zdravotními klauny i víc o příběhu celé statečné rodiny.

Podívejte se, jak to dopadlo s bábovkou na narozeninové návštěvě!

POTKÁME SE NA LETNÉ

Už pojedenácté se uvidíme na Mezinárodním festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná v Praze. O víkendu 15. a 16. srpna se můžete od 10:00 do 18:00 nechat vyšetřit v naší klaunské ambulanci.

V sobotu 15. 8. jsme vám připravili 4 autorská představení našich klaunů:

Těšíme se na viděnou!

PODPOŘTE NÁS NA PRODEJNÁCH TESCO

Je tu 4. kolo grantového programu společnosti Tesco – Správný start. Nadační fond Tesco opět rozdělí 3 150 000 Kč 70 organizacím po celém Česku, aby podpořil projekty, které pomáhají místním komunitám.

Hlasuje se ve všech prodejnách Tesco v České republice od 10. srpna do 6. září 2026. Za každý svůj nákup v Tesco (neplatí pro Tesco on-line nákupy) obdržíte 1 hlasovací žeton, který následně vhodíte do hlasovacího boxu u pokladní zóny, a tím dáte svůj hlas projektu, který je vašemu srdci nejbližší.

Víc informací naleznete zde .

Přejeme Vám příjemné srpnové dny!

Kateřina Slámová Kubešová, ředitelka

P. S. Brzy nás čekají 25. narozeniny! Buďte součástí oslav a napište Zdravotním klaunům narozeninové přání nebo se podělte o vzpomínku na setkání, které Vám utkvělo v paměti. Stačí pokračovat TUDY.

Líbí se vám práce Zdravotních klaunů? Podpořte naši smíchuplnou misi darem či sdílením emailu. Děkujeme!

Červen

Květen

Milí přátelé,

květen voněl po šeříku a přinesl nám několik svátečních dní volna. Zdravotní klauni slavili ještě jeden velmi důležitý svátek. Jaký to byl, se dozvíte na následujících řádcích. Dávejte ale pozor, ať se cestou nezamotáte do "mimotělních obvazů" vrchní sestry Sladěny.

FENOMENÁLNÍ VIZITA

Když dorazí na vizitu vrchní sestry Sladěna a Gizela Kyselá, zaručeně něco popletou, zapletou, ale vždy nakonec rozpletou! Před pár dny se o tom přesvědčila Lenka s maminkou.

"Dámy, byly jste naprosto fenomenální! Měly jsme z vás velkolepý zážitek🤩 Děkujeme!

Maminka Ilona a Lenka

Milí přátelé, komunita pravidelných dárců už má přes 6 500členů. Darují každý měsíc, aby měly nemocné děti jistotu, že za nimi Zdravotní klaun přijde znovu a znovu.
Přidejte se a založte si trvalý příkaz!

Chci pomáhat pravidelně

PŘEDSTAVUJEME VÁM JANU MACHALÍKOVOU ALIAS VRCHNÍ SESTRU SLADĚNU
"Děti se nemusejí smát. Stačí, když cítí, že je něco jinak," říká o práci Zdravotního klauna Jana. Přečtěte si dvojrozhovor, který s Janou a Sladěnou vedli malí reportéři z Dismanova souboru.

KDO JE SRDCEM KAŽDÉHO ODDĚLENÍ?
Hádáte správně, jsou to zdravotní sestry! A my jsme jim i letos při příležitosti Mezinárodního dne sester speciálně popřáli. Připravili jsme si pro ně překvapení v podobě kytiček, ručně vyrobených přání nebo písniček. Milé sestry, děkujeme za vaši obětavou práci!

LÁZEŇSKÁ NÁVŠTĚVA PODRUHÉ
Minulý týden navázala další klaunská trojice na dubnový turnus a vyrazila za malými pacienty do dětské léčebny Vesna v Janských Lázních. Klauni doprovázeli děti během rehabilitačních cvičení, motivovali je a dodávali odvahu. Společně strávili pět dní plných smíchu a radosti ze společných legrácek. A další dva týdenní pobyty nás čekají opět na podzim.

Přejeme Vám příjemné květnové dny!

Kateřina Slámová Kubešová, ředitelka

Duben

Březen

Newsletter Zdravotní klaun

Kde je smích, je i naděje.

jarní sluníčko nás láká ven, někdo nazouvá běžecké boty, jiný oprašuje kolo. Zdravotní klauni nasazují nosy a vyrážejí s kapsami plnými smíchu a radosti za dětmi a seniory. Přidejte se k nám!

KDYŽ ORDINUJE DOKTOR DUDEL A SESTRA VITAMÍNOVÁ

Dobrý den, klauni nás navštívili ve FN v Ostravě ve chvíli, kdy byl syn po lumbální punkci. Byli úžasní a Přemeček byl velice šťastný ❤️. Maminka Barbora a Přemek

svět se zdá být s jarem veselejší, barevnější a plný života. Uvnitř nemocničních pokojů ale tahle atmosféra často chybí, a proto nemocné děti potřebují Vaši pomoc. Díky Vám Zdravotní klauni do nemocnic přinesou jarní radost v podobě smíchu, který zahřeje a dodá sílu. Pošlete je za nemocnými dětmi ještě dnes.

Klikněte
na nos

a darujte online

QR platba

pro bankovní aplikaci

KLAUNSKÁ RODINA SE ROZROSTLA

Představujeme vám nové členy klaunské rodiny. Na podzim prošli tříkolovým konkurzem, poté absolvovali povinné dílny, náslechy v nemocnici a seznamovali se s klaunskou profesí po stránce umělecké i praktické. Následoval výběr kostýmu a klaunského jména. Seznamte se s naší novou šesticí, která posílí týmy působící v Praze, Středočeském, Ústeckém, Olomouckém, Moravskoslezském, Jihomoravském, Zlínském kraji a na Vysočině:

BĚŽET PRO DOBROU VĚC

Běhání? Všechny smutky zahání! A běh pro Zdravotního klauna je jasným důkazem. Podpořte dobrou věc a spojte příjemné s užitečným. Zapojte se do běhu pro radost i zdraví a podpořte nemocné děti, které běhat nemůžou, a do smíchu jim taktéž příliš není.

Běžet můžete jako jednotlivec nebo s kolegy postavit firemní štafetu.

P.S. Ještě máme 2 poslední volná místa na sobotní Generali 1/2 maraton Praha!

S HUMOREM JDE VŠECHNO LÉPE

Na začátku března se konal už druhý ročník čtyřiadvacetihodinového maratonu charitativního vysílání Dobrý den Radiožurnálu. Jsme moc rádi, že jsme i letos mohli představit práci Zdravotních klaunů. Hostem byla Klára Palečková, manažerka klaunského týmu, a jak říká: "Dítě je pořád dítětem, i když je v nemocnici, a my jsme tu pro něj." Celý rozhovor si můžete poslechnout zde.

Přejeme Vám příjemný začátek jara!

Kateřina Slámová Kubešová, ředitelka

Facebook • Website • Instagram • LinkedIn • YouTube • Spotify

Líbí se vám práce Zdravotních klaunů? Podpořte naši smíchuplnou misi darem či sdílením newsletteru. Děkujeme!

© 2026 Zdravotní klaun, o.p.s.
Nechcete-li nadále dostávat tyto e-maily, odhlaste se zde.

Únor

*|MC:SUBJECT|*

Kde je smích, je i naděje.

Nevidíte nic? Podívejte se sem.

Nejkratší měsíc v roce se chýlí ke konci, ale smích a humor v něm rozhodně nechyběly. Sníh ani námraza nás nezastaví na cestách za malými pacienty a kromě klasického klaunského vybavení jsme tentokrát zabalili i náčiní cirkusové... A kam jsme s klaunským šapitó vyrazili? To se dočtete o pár řádků níž.

BOŽSKÁ JULČA

"Krásný dobrý den, moc děkujeme za boží návštěvu!" maminka Dáša

Anetka a vrchní sestra Julča Fáčová

%vocative%,

Chci darovat smích a naději

POZOR, POZOR! DO NEMOCNICE PŘIJÍŽDÍ CIRKUS PACIENTO

Sezóna Cirkusu Paciento odstartovala. Tradičně jsme naší tour zahájili v Dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech, kam za dětmi jezdíme i na pravidelné klauniády. Týden plný příprav zakončilo páteční slavnostní vystoupení. My jsme si to moc užili. A děti? Ty ještě víc!

Tuto sezónu nás čeká ještě 6 cirkusových zastávek po celé České republice, na kterých zapojíme celkem asi 150 malých pacientů:

ČERVENEC - Šance Olomouc - FN Olomouc (onkologicky nemocné děti)
ČERVENEC - FN Brno (dětská psychiatrie)
ČERVENEC - Strom Života Nový Jičín (hospic)
SRPEN - FN Motol v Praze (dětská psychiatrie)
ZÁŘÍ - Hamzova léčebna Košumberk (rehabilitace)
ZÁŘÍ - Dětská psychiatrická nemocnice Louny

Cirkus Paciento v Opařanech

AUTO PRO ZDRAVOTNÍHO KLAUNA

Odstartovalo další kolo soutěže Auto pro Zdravotního klauna se Škoda Auto. Děti můžou své návrhy posílat do půlnoci 5. dubna 2026 prostřednictvím této stránky. Najdete na ní také podrobné informace o soutěži. Odborná porota vybere ze všech přihlášených návrhů 20 nejlepších motivů a následné veřejné hlasování rozhodne o třech vítězných návrzích. Kreativitě se meze nekladou. Těšíme se návrhy!

Přejeme Vám příjemné únorové dny.

Kateřina Slámová Kubešová, ředitelka

Leden

*|MC:SUBJECT|*

Kde je smích, je i naděje.

Nevidíte nic? Podívejte se sem.

Leden se chýlí ke konci a děti si dnes vyzvedávají vysvědčení. Některé s obavami, jiné si domů hrdě ponesou samé jedničky, všechny bez rozdílu se ale těší na den volna. My už své "vysvědčení" také hrdě držíme v ruce, závěrečnou zprávu za rok 2025. A jaká je? Plná úsměvů! Jak se dočtete o pár řádků níž.

ROZESMÁTÁ ČEKÁRNA

"Dobrý den, posílám fotku dcer a vašich bezva klaunů, kteří dělali radost dětem v čekárně ve FN Motol. Byli moc bezvadní. Naše rodina váš projekt podporuje delší dobu a tady vidíme, že to má smysl. Přináší smích nebo dobrou náladu v čekárnách nejen dětem, ale i dospělým. Děkujeme!" maminka Jana

Profesor doktor Archibald a doktor Oto Bidlo

%vocative%, zatímco jejich kamarádi slaví úspěchy ve škole, některé děti leží v nemocnici a nemohou se zúčastnit ani obvyklého školního života. Právě za nimi chodí Zdravotní klauni, aby jim na tvářích vykouzlili úsměv. Každý úsměv je malý zázrak – rozjasní těžký den, zahřeje u srdce a dává naději. Vaše podpora znamená, že Zdravotní klauni mohou pravidelně přinášet radost tam, kde je jí nejvíce potřeba.

Chci darovat smích a naději

DOSTALI JSME CENU Ď

V úterý 13. ledna se v chrámu sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze slavnostně vyhlašovali vítězové 25. ročníku Ceny Ď. Z celého srdce děkujeme za ocenění v kategorii Charita. Cena Ď je česká cena určená mecenášům a dobrodincům v oblasti kultury, charity, vědy, vzdělávání a morálních hodnot. „Ď“ je odvozeno od obyčejného českého rčení „tak ti ď“ neboli „tak ti děkuji“.

ÚSMĚVY ROKU 2025

Leden u nás bývá spojen s ohlédnutím se za uplynulým rokem třeba ve formě závěrečné zprávy. Tentokrát jsme jí dali novou podobu, u tištěné jsme ubrali na papíru, a naopak přidali online verzi. Najdete zde všechny důležité momenty roku 2025 popsané do detailu, nechybí ani krásné zpětné vazby, rozesmáté fotky a videa. Bez vaší podpory bychom to všechno nedokázali, děkujeme!

Dejte nám vědět, jak se vám nová závěrečná zpráva líbí, budeme moc rádi.

POTVRZENÍ O DARU
Velmi děkujeme všem, kdo jste nás v roce 2025 podpořili! Daňová potvrzení o darech, které jste naší organizaci poskytli, jsou už na cestě k Vám. Potvrzení můžete použít jako odčitatelnou položku od základu daně u svého zaměstnavatele v ročním zúčtování nebo v daňovém přiznání. Rozeslali jsme je e-mailem nebo dopisem 26. ledna. Pokud potvrzení nedorazí do 5. února 2026, ozvěte se nám prosím na e-mail: usmev@zdravotniklaun.cz nebo na telefonní číslo: 222 713 416.

Přejeme Vám klidné lednové dny.

Kateřina Slámová Kubešová, ředitelka

2026 Klaunský newsletter

Září

Kde je smích, je i naděje.

Jmenuji se Jaroslav Vašut a jako MUDr. Bedřich Voháňka navštěvuji dětské pacienty už 25 let. Dnes bych vám rád vyprávěl příběh o nečekaném přátelství.

PAVEL MI PŘEDSTAVIL RODINU A JÁ JEMU TU SVOU

Pavla znám dlouho, možná až moc dlouho. Poprvé jsme se potkali na hematologickém oddělení. Pavel ležel na lůžku, byl bez vlasů a koukal do stropu. Asi se nudil. Vstoupil jsem do pokoje a pozdravili jsme se. Mému kolegovi mezitím několikrát upadlo ukulele, převrhl židli a omylem si do kapsy schoval Pavlův mobil.

Pavel se začal usmívat.

Od té doby jsem se s Pavlem setkal nesčetněkrát. Postupně jsem na nemocničních pokojích poznal celou jeho rodinu. Pavlův táta, hřmotný horal z Beskyd, nám jednou dělal dirigenta. Místo taktovky mával do rytmu trenkami mého kolegy. Pavel se náramně bavil. Takhle svého tátu ještě neviděl.

Při další návštěvě nám pro změnu zase pomáhala Pavlova sestra. Netuším, jak se to stalo, ale v rukou se jí nějakým záhadným způsobem ocitla role toaletního papíru. Všichni jsme s údivem sledovali, co bude následovat. Všichni, až na mého kolegu, jenž jí koukal přes rameno a začal z uvedeného svitku recitovat básně. Poznal jsem tedy celou Pavlovu rodinu.

KDYŽ NEBYLA SÍLA ANI NA ÚSMĚV

Na oplátku jsem ho seznámil s tou svou. Za tu dlouhou dobu, co se známe, se u něj vystřídali určitě všichni. Dr. Alois Vemeno, kolegyně Kyki Kyslíková, Ervín Prkýnko. Nesmím zapomenout ani na Gabrielu Giganti, dr. Vykulenou a Květuši Vitamínovou. O fotbale se Pavel vydržel neskutečně dlouho bavit s kolegou Dudlem a naprosto znuděně jim u toho statovala Božena Složená, řečená Božka Složka. Posledním členem našeho týmu se stala sestra Nouzová. Všichni mí kamarádi, vlastně moje rodina…

Jednou, to byl zase Pavel bez vlasů a koukal do stropu, jsem vstoupil do jeho pokoje. Tentokrát se Pavel neusmál. S kolegyní jsme se snažili, seč jsme mohli. Nic nezabíralo. Asi je unavený. Možná na nás nemá náladu, pomyslel jsem si a začal se loučit. V tu chvíli se Pavel posadil na postel a řekl: „Prosím, ještě nechoďte.“

A tak jsme si sedli na židle vedle postele a jen tak byli spolu. Bez fotbalu, kouzel, muziky, a mně v tu chvíli došlo, že jsme vlastně kamarádi.

Jaroslav Vašut
alias MUDr. Bedřich Voháňka

Před 25 lety začal Gary Edwards přinášet smích do prvních nemocničních pokojů. Díky Vaší podpoře teď radost může putovat za dětmi a seniory po celé republice. A z prvních klauniád je už celé ČTVRTSTOLETÍ ZÁZRAKŮ.

Poslechněte si osobní poděkování, které Vám Gary k našim společným narozeninám posílá.

Podívat se na vzkaz od Garyho Edwardse

Líbí se vám práce Zdravotních klaunů? Podpořte naši smíchuplnou misi darem či sdílením emailu. Děkujeme!

Srpen

Kde je smích, je i naděje.

Jmenuji se Josef Rosen a jako doktor Pivoňka navštěvuju dětské pacienty už 15 let. Dnes bych vám rád vyprávěl krásně zamotaný příběh.

Sestra Kyselá, co přitom vůbec není kyselá, a moje maličkost, doktor Kamil Pivoňka, vyrážíme na vizitu do nemocnice Most. V otevřeném pokoji na nás už se svou mámou číhá Andrejka, asi sedmiletá holčička na vozíku. Protože je zrovna čas oběda, servírujeme rovnou jako předkrm píseň o jídle. Z velké natahovací gumy jim děláme cílovou obědovou bránu. Andrejka jí slavnostně projíždí vstříc špagetám.

„Už jsme na vás čekali, dcera nechtěla jíst, dokud nebudou klauni,“ hlásí máma, která nás zná z Motola. Zatímco se Andrejka láduje špagetami, přizná se její maminka, že se bude vdávat. Rozebíráme její nové příjmení a shodneme se, že si rozhodně polepší. Pogratulujeme mamince k blížící se svatbě a Andrejce k talíři vymetenému do poslední špagety a odcházíme na jiné pokoje. Dojemným rozloučením by to celé mohlo skončit, když jste ale jednou Zdravotní klauni, pohybujete se v jiném časoprostoru.

Po nějaké době se s Andrejkou potkáváme znovu. Posilněná jídlem jede po chodbě a volá, že pro nás má fotky. Ukazuje nám je na mobilu a jsou moc hezké. A tu si kolegyně Kyselá všímá, že Andrejka má na vozíčku naše klaunské nálepky. Hned spěchá do šatny pro ty, které na něm ještě nejsou. Vytahuji malý větráček ve tvaru tučňáka – ve skutečnosti nejnovější přístroj na podporu trávení.

Andrejka si větráček půjčí a začne ovívat mámu. Té se to moc líbí, tedy až do chvíle, kdy se jí na něj namotají vlasy. Čím víc se je Andrejka snaží vyprostit, tím víc se větráček do máminých vlasů zamotává. Tohle už je úkol pro zkušeného odborníka doktora Pivoňku. Duchapřítomně přístroj vypínám a zkušenými pohyby jím točím v protisměru. Proti se však staví jeden z nejmocnějších přírodních zákonů, zákon schválnosti. Tučňák se zamotá tak, že už s ním nejde točit vůbec nikam.

„Alespoň už máte připravené natáčky na svatbu,“ komentuje to trefně Kyselá, která se zrovna vrací se štosem klaunských samolepek. Doktor Pivoňka se však jen tak lehko nevzdává. Najdu na chodbě sestru a prosím ji o nůžky, abych mohl provést náročnou operaci. Pobaveně se zasměje a odchází pryč. To už je úděl nás Zdravotních klaunů, nikdo nikdy neví, jestli si děláme srandu nebo to myslíme vážně.

Nakonec se mi podaří získat operační nástroj od jednoho doktora. Jsou to sice malé, kulaté nůžky na nehty, ale sehraná dvojice Pivoňka – Kyselá se může dát do akce. Klekneme si k mamince a velice seriózně provedeme sofistikovaný střihový zákrok. „Chvilku se mi nehýbejte, tady to jen trochu střihnu a támhle šmiknu.“ Maminka s Andrejkou se smějí a maminka po nás chce, abychom jí slíbili, že příště to bude i s melírem.

Uděláme si ještě společnou fotku a všichni se shodneme, že je dobře, že si maminka před svatbou zkrátila vlasy, když si po ní bude zkracovat příjmení. Odjíždíme z Mostu plní zážitků a s tučňákem omotaným pramenem vlasů. Neboj, uklidňujeme ho, všechno se dá rozmotat...

Josef Rosen
alias doktor Kamil Pivoňka

Díky Vaší podpoře se rozplétají smutné dny v radostné ve všech krajích České republiky. Jako poděkování jsme pro Vás připravili speciální letní pohlednice! Stačí si vybrat na interaktivní mapě kraj a zobrazí se Vám pozdrav přímo pro Vás.

Rozbalit si pohlednice od klaunů

Líbí se vám práce Zdravotních klaunů? Podpořte naši smíchuplnou misi darem či sdílením emailu. Děkujeme!

Červenec

Nedávno jsem vám vyprávěla příběh o nadané houslistce, kterou jsem jako sestra Tučková potkala během klaunské vizity. Dnes pro vás mám jeden letní.

Je červenec. Prázdniny v plném proudu. Slunce pracuje na plný výkon. Venku je vedro a dusno. S kolegou doktorem Vitamínem dnes míříme na dětské oddělení motolské nemocnice. Naše vyšetřování se nese v duchu hudební terapie. Doktor Vitamín je zdatný hráč na ukulele a toho se musí využít. Ohromujeme malé pacienty tím, že zpíváme bez přípravy písničky, ve kterých se objevují jejich jména. Klauniáda končí, jsme oba splavení, letní vedro neušetřilo ani nemocniční pokoje.

Na odchodu si v půlce chodby všimneme, že se na oddělení vrací z procházky velká slečna. Je to sedmnáctiletá Ema, kterou už jsme jednou při své návštěvě potkali, ale zrovna jí bylo zle a klaunská vizita by jí nejspíš nepřišla vhod. S oranžovým šátkem na holé hlavě na nás už ode dveří volá „Klaunííííí…!“ a natahuje ruce s jasným záměrem mne obejmout. Vrhne se na mne jako na svou starou známou. A přestože má roušku, přitiskne se svým nosem na ten můj červený.

Je to srdečné, téměř intimní objetí. Doktor Vitamín začne hrát na ukulele jemnou romantickou, ale přesto veselou a rytmickou melodii. Emka mi familiárně tyká a ptá se: „Která ty seš?“ Odpovídám, že sestra Tučková. „A já jsem Ema,“ říká a já začínám, stále v těsném objetí, zpívat píseň o Emě. Když vyčerpám všechny rýmy na veškeré variace jména Ema, ona pokračuje sama dál! A stále tančíme!

Emina maminka sundává své dceři roušku, je to pro mne taková malá pocta, protože vím, jak komplikovanou imunitu mají onkologičtí pacienti. To už se celá chodba zaplní snad všemi, co jsou právě na oddělení. Pacienti, rodiče, doktoři, personál… Je to magická chvíle, doktor Vitamín stále hraje a my stále tančíme. Už máme úplně mokré ruce, jaké je nám horko, Ema se směje a pomaličku se od sebe, doslova a do písmene, odlepíme. Vznikne nám z toho zrcadlová hra, kdy já opakuji pohyby, které dělá Emička.

Je úžasná a její ruce vykrajují do vzduchu ornamenty, jako to dělají orientální tanečnice. Stěží napodobuji její kreace. I Vitamín na to reaguje orientální melodií. Na Emě je vidět, že už je trochu unavená, ale i přesto si sedá na zem do komplikované pozice lotosového květu, což já samozřejmě napodobit nedovedu. Je to legrace a veškerá pozornost celého oddělení je jen na nás. Jakoby se zastavil čas. Ema si přeje zahrát od Vitamína píseň Když se zamiluje kůň. Nádherně zpívá.

Je to Emina chvíle, nikdo se neodvažuje ji přerušit, natož přejít přes toto „naše území“. Celá chodba tleská. Tenhle aplaus jakoby vyhnal z celého oddělení nejen úmorné letní vedro, ale i smutnou nemocniční tíhu.

Červen

Milí přátelé,

jmenuji se Barbora Hubáčková a do nemocnice chodím jako ošetřující lékařka Sváťa Slívová. Sváťa je svědomitá, vše bere nesmírně vážně, do svých úkolů se vrhá s vervou a na prvním místě má dobro svých pacientů. Je velmi pyšná i na to, že leccos ví o lidském těle a nemocničním prostředí. Zároveň je ale lehce roztržitá, důvěřivá a vášnivá. A dnes Vám přináším příběh z jedné nevšední klauniády, kterou Sváťa zažila.

Ihned při vstupu do nemocničního pokoje Sváťu a dr. Aloise Vemena zarazil velmi ostrý zvuk. Dlouhé a táhlé píííííííííííííp protínalo vzduch a nedalo klidu jedinému uchu v místnosti. Sváťa dobře ví, že tento zvuk značí, že přístroj nezaznamenal žádnou srdeční aktivitu. Všechny děti vypadaly velmi živě.
Píííííííííííííp.

Sváťa a dr. Vemeno mapovali situaci. Chlapec, jehož přístroj signalizoval neplechu, seděl na posteli a sledoval jejich počínání. Maminka vedle něj s potutelným úsměvem a očekáváním pozorovala, co se bude dít.
Píííííííííííííp.

Sváťa sledovala rovnou čáru na přístroji a rozhodla se konat. Je potřeba resuscitovat! Píííííííííííííp. Ovšem nejdřív je třeba najít srdce. Píííííííííííííp. Jako první přišel na řadu oblíbený fonendoskop. Nevím, zda jste někdy viděli někoho pracovat s fonendoskopem, ale tentokrát trvalo hodnou chvilku, než ho vůbec naši lékaři dokázali použít. Píííííííííííííp. Do cesty se Svátě a Aloisovi stavěla spousta problémů, jako třeba padající desky, postel, židle či oni samotní. Píííííííííííííp.

Vlezlý zvuk jim intenzivně připomínal vážnost situace, nevzdávali se tedy a usilovně se snažili zkontrolovat životní funkce pacienta. Píííííííííííííp. Po chvíli, to už chlapec seděl na posteli a smál se, Sváťa zjistila, že srdce pravděpodobně leží pod polštářem a spolu se svým kolegou se okamžitě jala zahájit oživování. Píííííííííííííp. Všudypřítomný zvuk dodával celé situaci naléhavost. Sváťa se vrhla na polštář a začala ho masírovat, jak ji učili v kurzu první pomoci. Zadařilo se! Křivka na přístroji kreslila vytouženou sinusoidu a zvuk přístroje zněl tak, jak při pravidelném tlukotu má.
Píp. Píp. Píp. Píp.

Srdce naskočilo. Chlapec s maminkou a dalšími dětmi v místnosti se tou dobou už chechtali a radovali, jak to Sváťa s Vemenem zvládli. Svátě se velmi ulevilo, když uviděla přicházet operujícího lékaře zdejší nemocnice. Ten se na chvíli opřel o futra a ze dveří s úsměvem a údivem (Sváťa ráda tvrdí, že i s obdivem) sledoval jejich počínání. Sváťa mu vysvětlila nastalé potíže a rovnou oznámila, že má situaci pod kontrolou. Potřásla si s lékařem pravicí, předala mu chlapce zpět do péče a spolu s Vemenem hrdě odpochodovala z pokoje.

Mám takové příběhy ráda, protože mi připomínají, jaké vzácné okamžiky můžeme svým vnímáním a optikou klauna na oddělení zažít. Samozřejmě, já jako Barbora jsem si velmi rychle všimla, že se stalo pouze to, že někdo nechal přístroj zapnutý, i když ho už malý pacient neměl na sobě, nikdo nebyl v ohrožení. Obyčejná věc, pro klaunskou vizitu dar z nebes.

Že Sváťa použila svou oblíbenou medicínu, smích, tím si můžete být jisti.

Barbora Hubáčková
alias ošetřující lékařka Sváťa Slívová

Milí přátelé,
v nemocnici není mnoho věcí, které mohou děti ovlivnit. Díky Vám ale mohou zažít chvíle, kdy hlavní roli nehraje nemoc, ale smích. Pošlete za nimi Zdravotní klauny a pomozte vytvořit vzpomínky, které budou silnější než pípání nemocničních přístrojů.

Klikněte
na nos

a darujte online

QR platba

pro bankovní aplikaci

P.S.: Víte, že další klaunské příběhy najdete v knihách Malé zázraky I . a Malé zázraky II.?

Květen

Milí přátelé,

jmenuji se Martina Foretová Pavlunová a jako sestra Libuše Primářová navštěvuji dětské pacienty už 17 let. Během klaunských vizit dávkujeme smích a radost v nemalých dávkách. Někdy je ale potřeba vzít na pomoc elixír lásky...

Zaťukat, pozdravit, vstoupit. Začátek klaunské vizity bývá stejný, ale průběh neopakovatelný. Tak jako onehdá v přerovské nemocnici.

Rychlá rekognice terénu: na lůžku u okna školák s mamkou, na posteli u dveří druhá mamka, tudíž tříletá dívenka u stolu na opačném konci pokoje patrně patří k ní. OK! Obezřetnost je na místě – nepřepálit start a zároveň neprodlévat a neztratit divákovu zvědavost.
„Jmenuju se sestra Libuše a s Dr. Sabinou Drozdovou jdeme na kontrolu pokoje. Jméno?“ tážu se Tadeáše, který vzorně odpovídá, ba i obě maminky poslušně hlásí. Atmosféra se uvolňuje, dodám si odvahy a ptám se holčičky, zda nám taky řekne své jméno?
– „Ne.“
Aha, tak jsem to přepálila. Malá pacientka asi bude chtít k mámě, usuzuju, vždyť je od sebe dělí celý pokoj, taková dálka! Pedagogicky zasáhnu: „Chceš jít za maminkou?“
– „Ne.“
Safra, tenký led!
„Kolegyně, couváme, ať může projít,“ děláme prostor. Druhý pokus:
„Teď chceš jít za maminkou?“
– „Ne.“
Další krok dozadu a další, Táďova postel už se hihňá.
„Teď?“
– „Ne.“
Znovu krok vzad, narážíme zády do zavřených dveří, není kam couvnout.
„Aha, tak...má jít maminka za tebou?“ napadá mě spásně.
– „Ne!“
S omluvou v hlase se ozve maminka: „Víte, my máme takovou situaci. My teď spolu totiž nemluvíme, že Izi...?“
– „Ne!“ zvyšuje hlas děvčátko.
Aha, chytily jste „takovou situaci“! Rozumíme, vyléčíme!

„Nojo, i rodiče někdy zlobí,“ prohlásí Sabina.
„A někdy zlobí dokonce maminky!“ přidávám se k diagnostice. „Ale i tak tě má ta tvoje ráda, to já vím, to tak maminky mají,“ významně pomrkávám na obě mamky. „Vím to, protože já taky zlobím... teda: protože jsem taky maminka.“
„Moje?!“
„Ale ne, vaše jsem sestra, Sabino!“ opravuji popletenou kolegyni. „To je zase situace...!“
„Ach, ano, situace!“ ujímá se Drozdová slova. „Pro tu vaši situaci mám v kapse elixír lásky,“ šokuje a vytahuje...bublifuk! „Elixír umí v každé situaci připomenout, že se máte rádi!“
Jenže ouha – ani jedné z nás se bublinu nedaří vyloudit. Zachrání nás Táďa – pět bublin jedním fukem! To chce potlesk! Maminka taky zkouší, marně. „Prosimtě, ukaž to mamce, jak jsi to dělal.“ Další mamčin pokus je úspěšný. Potlesk! Inu, i rodič se má od svého dítěte co učit.
Duhové bubliny poletují vzduchem, jiskří ve slunečním svitu, kouzelná chvíle. Také Izabelka natáhne po jedné z nich ruku. Hurá! Dílčí vítězství, raduju se opatrně.
„Chceš to, Izi, zkusit taky?“ riskuju a čekám rezolutní NE, ale děvče překvapí:
– „JO!“
A už fouká, jako by se nechumelilo! Potlesk!
Obracím se k její mámě u dveří: „Mamko! Vy jste nám dneska ještě nenafoukala!“
„Já ti to, mami, ukážu, já ti to ukážu, počkéj!“ volá malá rebelka a už běží k mamince a hrne se jí na klín. „Musíš takto: fúú!“
Hromy blesky zažehnány – elixír funguje! Necháváme ho v pokoji – to pro případ, že by jeho účinky na čas vyprchaly.

Martina Foretová Pavlunová
alias sestra Libuše Primářová

Milí přátelé, kouzlo, které promění napětí v radost, nepřichází samo. Tím prvním elixírem je právě Vaše rozhodnutí pomoci. Pošlete za dětmi Zdravotní klauny a proměňte těžké chvíle v okamžiky společného smíchu a blízkosti.

Klikněte
na nos

a darujte online

QR platba

pro bankovní aplikaci

P.S.: Víte, že další klaunské příběhy najdete v knihách Malé zázraky I . a Malé zázraky II.?

Duben

Newsletter Zdravotní klaun

Kde je smích, je i naděje.

jmenuju se Marcela Máchová a jako sestra Tučková navštěvuju děti v nemocnicích už 18 let. Dnes bych vám ráda vyprávěla příběh o mladé houslistce a nečekaném koncertu v nemocniční jídelně.

Bylo jí patnáct let a potkali jsme ji v nemocnici Ke Karlovu v Praze. Jmenovala se Jitka a dovolila mně a mé klaunské kolegyni vstoupit do pokoje. Přestože v jejích očích bylo vidět, že už si na klauny připadá velká, s úsměvem pozorovala náš bláznivý hudební výstup. Po Jitčině potlesku jsem také začala tleskat a chválit svou kolegyni. Také jsem nezapomněla připomenout, že samozřejmě studovala na konzervatoři, což je mimochodem pravda.

ODLOŽENÉ POUZDRO UKRÝVALO HOUSLE A S NIMI I BEZNADĚJ

„Já taky chodím na konzervatoř,“ ozvala se pobledlá Jitka. „Vážně?“ podivily jsme se obě naráz. Jitka ukázala na vedlejší postel. Vůbec jsme si nevšimly, že na ní leží otevřené pouzdro s houslemi! „Jsem teprve v prváku, musím hodně cvičit, ale tady to moc nejde… občas hraju v jídelně, když tam nikdo není,“ svěřila se nám. „Tak snad půjdeš už brzy domů a všechno to doženeš,“ povídám já. „Budu tady ještě minimálně tři týdny, možná víc,“ hlesne Jitka.

Bylo nám jasné, že je to pro ni osobní tragédie. Uvědomovala si, že co teď zamešká, už možná nikdy nedohoní. Vyndala z pouzdra housle a přejížděla lesklé dřevo nástroje flanelovým čtverečkem. Pokoj se naplnil tichou beznadějí. „To je krásný nástroj,“ musela konstatovat moje kolegyně. „Mohly byste si mne poslechnout?“ zeptala se Jitka. „V jídelně teď nikdo není, sestřičky říkaly, že můžu,“ vykulila oči. A to bylo něco pro nás! Soukromý koncert v jídelně!

S PRVNÍMI TÓNY SE VYTRÁCELY I POCHYBY

Jitka sice stála v pyžamu mezi umakartovými stolky, vypadala ovšem jako skutečná umělkyně. S grácií a drobnou omluvou, že to možná ještě nebude úplně ono, zasunula zkušeným pohybem housle pod bradu. A začala hrát. Hrála nádherně. Byla to dlouhá, technicky náročná a složitá skladba. Právem jí náležel náš nadšený aplaus. Jitka tam stála mezi gumovými kostičkovanými ubrusy, jako by to byly sametové závěsy v koncertní síni, tváře jí zrůžověly a upřeně se na nás dívala. Trpělivě si počkala na konec potlesku a pak v rychlosti upozornila na pár svých chyb. Byla to nádherná chvíle. Jíťa byla v ten moment sebejistá, ale skromná a bylo vidět, že její pochyby jsou pryč.

„Možná bych taky potřebovala ten váš červený nos,“ poznamenala. „Když něco pokazím, nebude to nikomu vadit. S takovým nosem si můžu dělat, co budu chtít.“ Nos, ten molitanový, se kterým často kouzlíme a nosíme jich spousty po kapsách, jsme jí samozřejmě daly. Jitka si ho hrdě nasadila, vzala si futrál s houslemi a se slůvkem „děkuju“ odešla z jídelny. V jejím „děkuju“ nebyl jen dík za ten malý červený nos. Ale i dík za to, že jsme ji poslouchaly a vrátily jí pocit, že to zvládne.

Marcela Máchová
alias sestra Tučková

nemoc dokáže na čas umlčet i to, co děti milují nejvíce. S Vaší pomocí ale jejich svět nemusí ztichnout úplně. Díky humoru se mohou nadechnout a být znovu tím, kým doopravdy jsou. Pošlete za nemocnými Zdravotního klauna a vraťte jim sílu věřit si.

Klikněte
na nos

a darujte online

QR platba

pro bankovní aplikaci

Březen

*|MC:SUBJECT|*

Kde je smích, je i naděje.

Nevidíte nic? Podívejte se sem.

jmenuji se Lucie Dlabolová a jako sestra Bláža Kotrlá navštěvuju děti už 15 let. A dnes bych vám ráda vyprávěla, jak jsem v nemocnici potkala opravdovou vílu...

Před pár týdny, když onemocněl kolega, jsem šla na návštěvu do královéhradecké nemocnice sama. Je to vždycky výzva. Klauniáda ve dvojici je většinou bezpečný prostor, v němž se opíráme jeden o druhého, humor vyvěrá ze vzájemných nedorozumění a klaunského řemesla. Jdu ale sama. Prostor se otevírá dobrodružství i setkáním.

Na neurologii je to odpoledne ticho, únava plynoucí ze změny počasí. Obleva s nízkým tlakem dokonala své. Pacienti často spí nebo odpočívají na lůžku, do smíchu jim je jenom chvílemi. Zaťukám na dveře posledního pokoje na oddělení, v pokoji je jediná drobná dívenka, říkejme jí třeba Rozárka – cosi soustředěné dělá na tabletu, asi hraje nějakou hru, kdybych nepozdravila, ani by si mě nevšimla.

Pro jistotu nechávám dveře pootevřené, kvůli pocitu bezpečí, že se s ní nezavírá na pokoji kdosi úplně neznámý. Ticho je tak husté, že kdyby proletěl motýl, znělo by to jako vrtulník. Pokouším se o seznámení, coby Bláža Kotrlá jsem ale nešikovná, nemůžu se trefit k Rozárčině posteli, jsem trdlo. Rozárka se zájmem odloží tablet.

Nemluvíme. Jen drobné nešikovnosti na mé straně, velké pozorující oči na straně druhé, místy drobné zazurčení, je to ale vůbec smích? V tom se to stane. Rozárka se protáhne. Je to ale protáhnutí tak elegantní, tak tajemné a kouzelné, že já, coby Bláža Kotrlá, ztuhnu a vytřeštím oči. Rozárka to pochopí, protáhne se víc, ještě půvabněji, skoro tančí až letí nad lůžkem. Vytřeštím oči ještě víc, zalapám po dechu. Drobný smích.

“Slečno, nezlobte se, že to říkám, ale nejste náhodou víla?” První slova, která zazněla při této návštěvě, rozříznou ticho, ale snažím se být citlivá vůči situaci. “Jsem“, odpoví holčička s vědomím zázraku, který se právě odehrál. Konečně někdo pochopil, že je víla. Zůstáváme u šepotu, seznámíme jejího plyšáka s mým, nakonec se ukloním s drobným pukrle, jak se sluší na člověka při setkání s bytostí ze světa víl. Magie a okouzlení stále existují.

Lucie Dlabolová
alias sestra Bláža Kotrlá

%vocative%, pomozte nám, aby se podobná setkání mohla dít každý den. Díky vašemu daru mohou Zdravotní klauni navštívit i další děti, které právě teď leží v nemocnici. Děti, pro které je den plný vyšetření, čekání a nejistoty. Někdy stačí málo, chvíle pozornosti, malý klaunský omyl nebo společná hra, a nemocniční pokoj se na okamžik promění v místo, kde se může stát něco fantastického.

Klikněte na nos

a darujte smích a naději

online

QR platba

pro mobilní aplikaci Vaší banky

P.S.: Víte, že další klaunské příběhy najdete v knihách Malé zázraky I . a Malé zázraky II.? Začtěte se a oslavte březen, měsíc knihy, ve smíchuplné společnosti!

Únor

*|MC:SUBJECT|*

Kde je smích, je i naděje.

Nevidíte nic? Podívejte se sem.

když jsem před 25 lety zakládal organizaci Zdravotní klaun, věřil jsem, že práce klaunů má velkou moc.

...A občas může přinést i zázraky, jak se dozvíte v mém příběhu.

NÁVŠTĚVA, NA KTEROU UŽ JE MOŽNÁ POZDĚ

„A máme tu ještě Martinu, ale ta už je v poslední fázi nemoci. Už ani nevidí a navštívit ji bude asi zbytečné,“ říká mi doktor na dětské onkologii. „Ale když chcete, zkuste to,“ dodává bez stopy nedůvěry. Práci Zdravotního klauna zná velmi dobře.

Jdu na to. Martinu si nechávám na konec. Její pokoj je uprostřed chodby, takže během návštěvy několikrát projdu kolem. Přemýšlím, co pro ni udělat. Když nevidí, založím všechno na zvuku. Nevidomé pacienty jsem předtím navštívil už mnohokrát.

Uplynulo několik hodin. Zbývá poslední pokoj. Jemně klepu. Bez odezvy. Pootevřu dveře: „Smím dál?“ Martinina maminka sedí na židli vedle postele, prsty jí nervózně hrají, velké kruhy pod očima prozrazují, že dlouho nespala. Její dcera umírá. Martina, devítiletá, hubená, křehká dívenka bez vlasů leží na zádech a slepě zírá do stropu.

MARTINA SE USMÍVÁ A MÁMINO PŘEKVAPENÍ STŘÍDÁ ÚŽAS

Představuju se svým klaunským hlasem a pískáním napodobuju pípaní malého ptáčka. „Ty máš pod postelí ptáčka?“ ptám se. Martina se mírně usměje. Maminka se na mě s překvapením obrátí. Sahám pod postel a zatleskám přitom prsty jedné ruky o dlaň té druhé. „Mám ho!“ volám. „Chceš si ho poslechnout?“

Martina se usmívá a aby potvrdila svůj zájem, dodá: „Mhm.“ Oba víme, že je to hra. Z celého pokoje je nejvíc překvapená její máma, která pořád ještě nechápe, co se děje. Musí pro ni být těžké vymanit se ze sklíčenosti dorážející ze všech stran.
Přikládám dlaně svírající „ptáčka“ k Martinině uchu a skláním se až k ní, abych přidal zapípání. Martinin úsměv je teď ještě větší. „Co s ním mám udělat?“ ptám se, „pustit ho z okna?“ Pauza na reakci. „Možná bych ti ho měl prostě vrátit pod postel, abys tu měla kamaráda…“ Otázka, na kterou Martina odpoví souhlasně a zahihňá se. Mámino překvapení střídá úžas.

Zahraju vracení ptáčka zpátky pod postel a přidám ještě trochu ptačího zpěvu na závěr celé hry. Beru hned do rukou ukulele a zpívám o ptáčkovi, který bydlí pod postelí, a zapojuji do textu Martinino jméno, aby byla písnička patřičně aktuální.

Teď už se Martina směje nahlas a její maminka se usmívat začíná. Písnička končí, já ještě hraju dál pár melodií, pak se loučím a pomalu se sunu ze dveří. Martinina máma vybíhá za mnou, děkuje a snaží se mi dát peníze. Ale já mám největší odměnu, kterou jsem mohl dostat – jejich smích. Peníze samozřejmě odmítnu. Martinina maminka mě drží za ruku a několikrát děkuje. Sám nevím, jestli ta návštěva byla pro Martinu nebo spíš pro její maminku. Nejspíš pro obě.

MLUVÍM S LÉKAŘEM A V OČÍCH CÍTÍM SLZY

Několik dní nato se vracím, když v chodbě narazím na známého doktora. „Vzpomínáte si na Martinu ze čtyřky?“ ptá se. No samozřejmě! Smutně čekám, že uslyším, co jsem už slyšel tolikrát. Na tohle si, stejně jako lékaři a sestřičky, nikdy nezvyknu. Marnost, ztráta snů a možností. Těžko si představit něco smutnějšího. „Po vaší návštěvě,“ říká doktor, „se Martina zlepšila – byl to obrat o 180 stupňů. Vrátil se jí zrak a všechny ostatní tělesné funkce byly v pořádku. Poslali jsme ji domů!“

Můj mozek je jako na horské dráze. Martina neumřela! Je jednou z těch, kdo se z toho dostal. V očích cítím slzy. Vím, že lékaři tomu říkají spontánní remise. Mně to ale připadá spíš jako malý zázrak a až si dneska večer lehnu do postele a budu koukat do stropu, uslyším, jak si pod ní prozpěvují ptáčci.

Gary Edwards
alias doktor Pytlík

%vocative%, i další děti mohou zažít nečekaný obrat, když jim přinesete radost, která jim znovu a znovu říká, že to nesmějí vzdát. Ve chvílích, kdy jsou slabé a unavené, je právě návštěva Zdravotního klauna povzbuzením, od kterého se mohou odrazit. Vyšlete jim i Vy tento vzkaz a buďte s nimi v jejich často dosud nejtěžším boji.

Chci darovat smích a naději

P.S.: Dejte nám vědět, jak se Vám nové verze newsletterů s příběhy líbí. Budeme moc rádi.

Leden

*|MC:SUBJECT|*

Kde je smích, je i naděje.

Nevidíte nic? Podívejte se sem.

jmenuji se Karel Prais, klaunským jménem doktor Dudel, a jako jeden z prvních Zdravotních klaunů navštěvuji děti už od roku 2001. Za těch 25 let jsem zažil mnoho veselých i smutných příběhů, ale tenhle mi utkvěl v paměti, ačkoliv se stal už před řadou let.

„Ahoj Karle, mám na tebe prosbu,“ ozval se jednoho dne v telefonu Gary Edwards. „Jakou?“ „Mohl bys odehrát klauniádu v nemocnici v Banské Bystrici?“ Souhlasil jsem, dohodli jsme si datum a já se začal těšit na výpravu k sousedům. Nadešel den D, sbalil jsem si věci a vyrazil.

Před nemocnicí na mě čekala sestřička Maria, která mě měla na starost. Vše krásně klapalo a vypadalo to na běžnou klauniádu. Maria chtěla využít toho, že jsem přijel, a tak mě vedla i na oddělení, která nebyla vysloveně dětská, a dětí zde bylo méně.

Tak jsem se dostal i na chirurgii, kde Maria pronesla: „Jdeme ještě na jeden pokoj. Teď uvidíš takovou naši výjimečnou rodinu.“ „V čem je výjimečná?“ zeptal jsem se. „Uvidíš,“ odpověděla a než jsme došli na další misi, vše mi vysvětlila: „V pokoji je Maťo, osmiletý chlapec, který má leukémii. Je tam s ním maminka, které diagnostikovali rakovinu, a protože toho bylo moc, tatínek z toho dostal mrtvici. Leží tam všichni tři společně.“ Bylo mi jasné, že jdu do velice složité situace.

Zaťukal jsem na dveře, vešel a uviděl krásně zabydlený pokojíček. Malý Maťo byl mým příchodem nadšený. U rodičů jsem postřehl sotva viditelné oddechnutí, že Maťa někdo na chvíli zabaví místo nich. Začal jsem si „hrát“ s vrzajícími dveřmi, seznamoval se se všemi obyvateli pokoje včetně plyšáků, pletl jejich jména a Maťo se tím skvěle bavil. Nakonec mě začal sám plést, což u něho vyvolávalo bouři smíchu a tak to ještě nějakou chvíli pokračovalo. Pak jsem otevřel svůj tajuplný kufr, vytahoval rekvizity a Maťo byl u vytržení. To už tatínek s maminkou nevydrželi a přidali se k nám. Vznikla velice krásná a neobvyklá atmosféra, všichni čtyři jsme se nahlas smáli, hráli si a bavili se. Maria to od dveří sledovala.

Když jsme po nějaké době vyšli z pokoje, řekla: „Karolko, já bych ti chtěla moc poděkovat.“ „Mně? Vždyť já jsem sem přišel jenom na chvíli, ale vy tady pracujete tak dlouho s různě těžkými případy.“ Nedala se: „Ne, opravdu, chtěla bych ti poděkovat. A víš za co? Protože tato rodinka možná nebude mít krásný zítřek, ale díky tobě měla krásný dnešek!“ Častokrát na tuto větu vzpomínám. Je to pravda. My, Zdravotní klauni, nevíme, co bude zítra, ale dnešek můžeme udělat lidem krásný.

Karel Prais
alias doktor Dudel

%vocative%, Zdravotní klauni nedokáží změnit diagnózy ani zaručit, co přinese zítřek. Dokáží ale dát dětem a jejich blízkým to, co v těžkých chvílích tolik chybí - naději, smích a také pocit, že na to nejsou sami. Aby mohli Zdravotní klauni přicházet do nemocnic i zítra, potřebujeme Vaši podporu dnes.

Chci darovat smích a naději

P.S.: Dejte nám vědět, jak se Vám nové verze newsletterů s příběhy líbí. Budeme moc rádi.

Prosinec

2026 Newsletter

Srpen

KDYŽ SE OBJEVÍ ANTONÍN A JULČA, STAROSTI MAJÍ PAUZU

JAK HRAVOST POMÁHÁ LÉČIT BOLAVOU DUŠI

NOVĚ NÁS MŮŽETE PODPOŘIT I NA VEŘEJNOSTI

LETNÍ VÍKEND NA LETNÉ

KAŽDÝ ŽETON SE POČÍTÁ

Červenec

ŠAPITÓ PLNÉ RADOSTI

MÁME RÁDI KOUŘÍLKOVY

POTKÁME SE NA LETNÉ

PODPOŘTE NÁS NA PRODEJNÁCH TESCO

Červen

Květen

Duben

Březen

Únor

Leden

2026 Klaunský newsletter

Září

PAVEL MI PŘEDSTAVIL RODINU A JÁ JEMU TU SVOU

KDYŽ NEBYLA SÍLA ANI NA ÚSMĚV

Srpen

Červenec

Červen

Květen

Duben

Březen

Únor

Leden

2025

2025

2024

2024

2023

2023