Příběh Pavlíny - naší kamarádky, velké bojovnice a onkologické pacientky
Zdravotní klauni pravidelně navštěvují 10 různých oddělení dětské onkologie nebo hemato-onkologie v 6 nemocnicích po celé republice. Za loňský rok zde byli téměř 550x. Na těchto odděleních je víc než kde jinde důležitá pravidelnost návštěv. Aby se malí vážně nemocní pacienti měli při svých dlouhých nemocničních pobytech na co těšit.
A právě na jednom takovém oddělení se klauni seznámily s Pavlínou. Skvělou slečnou, naši kamarádkou a velkou bojovnicí. Tady je její příběh.
Jmenuji se Pavlína,
ve svých 15 letech jsem si při volejbalu ve škole natrhla vazy a v nemocnici mi našli na holenní kosti cystu. Bohužel to byl zhoubný nádor, naštěstí bez metastází. A tak začalo první kolo chemoterapie. Ze začátku to pro mě bylo těžké. Ztratila jsem vlasy. Taky jsem si myslela, že v nemocnici to bude nuda, jelikož jsem nikdy v životě v nemocnici neležela. Ale pak jsem si našla pár přátel, se kterýma jsem se potkávala na ambulanci a vždy jsme doufali, že budeme společně na pokoji.
Také jsem vždy čekala, až přijdou moji oblíbení Zdravotní klauni. Ze začátku to pro mě bylo nové a trochu jsem se styděla. Ale vždy jsem alespoň na chvíli zapomněla, v jak těžké situaci jsem. Nejkrásnější pocit byl, když jsem znovu potkávala ty stejné klauníky a oni mě také už znali.
Zažila jsem s nimi spoustu srandy a úplně jsem si užívala s nimi tančit, zpívat nebo si jen povídat, to mi totiž chybělo. Už jsem měla s mamkou takovou tradici, že vždy když za námi přijdou, tak si s nimi musím udělat fotku. Čím častěji se potkávám s klauny, tím větší mám radost a nechávám se unášet jejich dobrou, pozitivní aurou a atmosférou kterou na mě přenášejí. Možná proto jsem na videích s klauny tak šťastná.
Stále toho mám ještě hodně před sebou. Čeká mě poslední chemoterapie a pak dlouhá cesta rehabilitování. Tato nemoc mě obrala o spoustu věcí, hodně lidí se v mém životě ztratilo. Díky oslabené imunitě nemohu chodit do společnosti a vlastně i kdybych tam chodit mohla, neměla bych na to sílu. Je těžké si udělat čas na učení, jelikož mě stále bolí hlava a když zrovna nebolí, tak se mi chce pro změnu zvracet. Ale čas na učení se najít musí, jelikož dělám tento rok (2023) přijímací zkoušky. Tak mi držte palce!
Pavlína
