MDŽ SE SENIORY | „Já kytičku nedostala už tolik let!"
Na MDŽ se patří, aby žena dostala květinu. Mnoho mladých tento zvyk považuje za přežitý, ale věřte, že pro seniorky je stále živý – a my Zdravotní klauni to víme!
Je pátek 6. března a kapitán Archibald v uniformě s panem Maxmiliánem ve fraku vstupují do Domova sv. Karla Boromejského v pražských Řepích. V rukách tubu, ukulele a mraky pestrobarevných tulipánů (darovaných báječným Zahradnictvím Chládek - děkujeme!).
Vcházíme do denního stacionáře domova, kde se na své oblíbené klauny těší obvyklá skupinka. Očekává tradiční zpívání a špásování, které vzápětí začíná – ale hezky tematicky. Vše se točí kolem žen, lásky a květin. „Víte, že jako korvetní kapitán mohu oddávat?“, volá Archibald a ukazuje na pana Maxmiliána. „Tak, která ho chcete?“. Do vzduchu vystřelí hned několik rukou!
Zvláštní péče se dostává okouzlující paní Milušce, která slaví narozeniny. Potěší ji písničkou na přání, Pramínek vlasů, balkonovou fanfárou na počest, i tanečkem.
Po praktické ukázce vyklepávání „srdce z kalhot“ klauni potěšili každou přítomnou dámu kytičkou a pár hřejivými slůvky. Větu „já už kytičku nedostala tolik let!“ jsme s dojetím vyslechli hned několikrát a viděli tolik rozzářených očí…
Ze stacionáře jsme s klauny zamířili na lůžkové oddělení, kde jsme rozdávali další květinovou radost seniorkám, ale i lékařkám a ošetřovatelkám. Pak přišlo závěrečné překvapení… ale ne od nás. Pro nás! Před pokojem paní Svatavy klauni spustili píseň Elvise Presleyho. Jen co otevřela dveře nám tato devadesátiletá baletka předvedla tanec, který by mnozí z nás nezvládli ani ve čtyřiceti.
Zdravotní klauni opouštějí domov plný šťastných a spokojených žen, pro které ta jedna kytička, kterou dostaly představuje celý lán radosti, ze které budou žít ještě velmi dlouho!
