Proč je pro děti tak těžké
Když se řekne prázdniny, většina dětí si představí dobrodružství, spaní pod stanem, koupaliště, zmrzlinu, babiččinu zahradu. Jenže pro stovky dětí v Česku má léto úplně jinou podobu. Je plné bílých stěn, blikajících přístrojů a tichého šustění nemocničních přikrývek. Léto v nemocnici bolí – nejen tělo, ale hlavně duši.
Ztráta normálního rytmu života je pro dítě obrovská zátěž. Nemoc jim vezme školu, kamarády, kroužky, ale během prázdnin jim bere i možnost „dobíjet baterky“ jako ostatní děti. Místo her s kamarády se učí trpělivě čekat – na výsledky, na vyšetření, na léky. Na to, až to celé skončí.
Dlouhé dny v nemocnici přinášejí:
- Izolaci – děti často nemohou ven, některé ani nesmí z pokoje. Kamarádi jsou na dovolené nebo na táborech, kontakt se světem se zužuje.
- Ztrátu kontroly – jejich život se řídí režimem oddělení, nemohou si vybírat, kdy vstát, co jíst, co dělat.
- Nudu přikrmovanou úzkostí – den bez aktivity, smíchu a rozptýlení se může změnit v nekonečné přemýšlení o tom, co je čeká. Strach z bolesti, operace, dalšího dne.
Zatímco venku rodiny společně vyrážejí na výlety, uvnitř nemocnic sedí u postýlek dětí rodiče. Ustaraní, vyčerpaní, s hlavou plnou otázek. A také zdravotníci – lékaři, sestry, ošetřovatelé – kteří i přes léto zajišťují chod oddělení a snaží se dětem ulehčit, co jde. Ale i na nich se podepisuje dlouhodobý stres, náročná práce a omezené kapacity v období dovolených.
Léto je náročné pro všechny – a každý si zaslouží chvilku úlevy.
Zdravotní klauni jako paprsek normálnosti
Klauni přinášejí do nemocnice mnohem víc než smích. Přinášejí pocit uvolnění, návrat dětskosti a smích, který uzdravuje všechny – nejen děti.
Pro děti
Klaun nenosí výsledky testů, ale nosí příběhy, fantazii, hru. Umí proměnit kapačku v robota, vozík v závodní auto, plášť v kouzelnický plášť. Vytváří prostor, kde si dítě může znovu připadat jako dítě – ne jen jako pacient.
Pro rodiče
Když se jejich dítě začne smát, rodiče si často poprvé po dlouhé době dovolí vydechnout. Zdravotní klauni umí oslovit i je – vtáhnout je do hry, přinést lehkost, rozptýlit úzkost, navázat lidský kontakt. A někdy prostě jen být tichým společníkem ve chvíli, kdy není co říct.
„Když přišli klauni, poprvé jsem se za ty týdny smála nahlas. A moje dcera taky. V ten moment jsme nebyly v nemocnici – byly jsme spolu. Opravdu spolu,“ říká maminka malé pacientky Terezky.
Pro zdravotnický personál
Klauni nejsou „rušivým elementem“, ale partnery. Vědí, kdy ustoupit a kdy naopak doplnit atmosféru. Pomáhají zmírnit napětí před náročným zákrokem, rozptýlit dítě při odběru nebo přinést úlevu na přetíženém oddělení. Často zvednou náladu i sestrám a lékařům – a to má na péči pozitivní dopad.
Smích, který léčí všechny
Zdravotní klauni chodí do nemocnic pravidelně i o prázdninách. Nenechávají děti o samotě se smutkem. Přicházejí tam, kde je největší ticho – a přinášejí zvuk smíchu. Někdy se tam jen mihnou. Jindy stráví s dítětem hodinu. Ale pokaždé po sobě nechají něco, co je v nemocnici vzácné: radost a smích.